Sbohem Christchurch-Bishopdale

Ani sme se nenadali a uz se musime nadobro rozloucit s Kristovym kostelem v Biskupskem udoli:(. Prijde nam to spis jako pet tydnu nez pet mesicu, co sme tu pobyvali. Ale myslenka na dalsi dva nastavajici mesice cestovnich prazdnin nam zlepsuje naladu:). A abych to ty posledni tydny nemela v praci tak jednoduche, presne jak sem se obavala, dostali sme fungl novy van. A nejen ze sem ho ted musela kazdy den nekolik hodin denne ridit, ale jeste jsem v nem musela zaucovat novou holcinu, co me nejspis vystrida. No malem sem mela v gatich nadelano…fakt uz sem myslela, ze to na muj posledni pracovni den nekde vybourame. Instruktori v autoskolach u me maji veeelky obdiv, chce to fakt hodne silne nervy:). …

… Je to zase Ford tranzit, ale tentokrat v bile barve a nejnovejsi typ. Radici paka je na palubovce jako maly joystick a ma sest rychlosti. Zpatecka je na miste jednicky a packa se pritom musi zvednout. Je o cosi vyssi a ma vyhrivane sedadlo u ridice:). Nejlip jsou ale vychytane pasy na voziky. Je to ted mnohem jednodussi a rychlejsi. Ty stare se porad zamotavaly a zadrhavaly. Jinak je to v podstate furt stejne. Zvedak na voziky nam tam nechali stary, na to pry uz penize nebyly. Podle me by si zaslouzil vymenit spis ten zvedak, nez cele auto. Ten stary van mel najeto jenom 50tis km. Ale nakonec pohoda, zvykla sem si rychle. Sice je to tedka tak potichoucke, ze se moc neda ridit zvukem motoru a vubec to nerachta, kdyz ma clovek blbe zarazeno, ale to je jen otazka zvyku.

Nejhorsi ze vsecho bylo to zaucovani te nove holciny. Je to africanka nekde z Nigerie, cerna jak puk, ma hrozny akcent, skoro ji nerozumim. Jela se mnou rano dovezt decka do centra, aby vedela kde to je a pak si to chtela zkusit ridit sama. Tak uz vim, proc byl tatka dycky oroseny az na prdeli, kdyz sme se se segrou ucily ridit v jeho aute:) To byla fakt hruuuza!!! Furt ji to chcipalo, skakalo, motor turoval, ridici na krizovatkach za nama troubili…masakr…ale kdyz uz sme se blizily zpatky, tak se to zaclo zlepsovat a na posledni krizovatce uz ji to dokonce ani nechciplo. Na couvani a parkovani sme se radeji vymenily, takze to nakonec zkoncilo bez uhony, ale mne nervama snad vsecky vlasy zesedively:).

Moje little Lisa mela nejake pooperacni komplikace. Ta dirka do bricha ji zacala hnisat a prikrmovaci trubicka vylezat ven, tak sem s ni zas musela valit do nemocnice. Dostala nejakou novou trubicku a antibiotika, tak snad uz ted bude v pohode. Kazdy tyden ji musime vozit pres cele mesto na specialni vahu pro vozickare a uz pribrala 3 kila!!!:) O vikendech sem ted s deckama byla jenom v ruznych kostelech na shared lunch nebo afternoon tea. To kazdy prinese neco maleho na jidlo a pak se to spolecne sni. To se me libilo:). Jindy tam zas meli koncert, kde zpival sbor jinych postizenych, ale neni to vubec jak u nas v kostelech. Tady kostely vubec jak nase kostely nevypadaji. Jsou to takove moderni budovy, modlitebna je jak moderni prednaskova aula na univerzite a misto modleni tam zpivaji normalni pisnicky a tanci. Je to spis takovy klub pro mlade.

V praci jsem na staff meeting donesla ten zaramovany plakat s fotkama a vseci z toho byli nadceni. Lyndsay je uplne namary, ze taky odchazim, protoze tam ted zustane z puvodnich zamestnancu sama se samyma nezaucenyma novackama. Na rozloucenou pro mne zorganizovali dopoledni “coffee culture” a vsichni sme se naposledy sesli na pokec v jedne kavarne. Dokonce sem i dostala darecek, tradicni maorsky rybarsky hacek z nefritu na krk, ktery by mi mel prinest “safe journey over water”:).

Fish hook

Za Stepu v praci nahradu porad jeste nesehnali a to ted maji tolik zakazek, ze docela nestihaji. Firma zacala po trech mesicich konecne prosperovat. Sefik Stepu porad ukecava, at se po te svatbe zase vrati na Zeland, ze mu pak zvedne plat:) Posledni nedeli musel dokonce stravit taky v praci, aby ho naucil pracovat s tema programama. Kleba je taky cely nestastny, ze ho chcem opustit, protoze tady poradne zadne jine kamarady nema. Vcera sme si s nim zasli na posledni squashovy zapas a darovali mu obe palky a micky, at ma duvod najit si k sobe nejakeho jineho partaka. Mozna se ale za nama prileti podivat na jeho ceste do Brazilii, kam se chysta na letosni vanoce.

Ale uz je asi fakt nacase to tady zabalit, protoze se mi uz z anglictiny zacal ztracet muj cesky akcent a novi lidi co ted potkavam me zacinaji tipovat na jinou narodnost…hodne lidi mi uz reklo, ze mluvim jako Svedi, Holandani, Nemci nebo Amici a ani lidi co znaji anglicky mluvici Cechy by me pry nidky na Cesku netipli… tak nevim. Stepa to ma jednoduche, ten je porad pro vsecky podle prizvuku Francouz a vzhledove Ital:). Jenom se ted trosku bojim, ze zas budu mit problem s rizenim na prave strane, protoze sem tady nalevo odridila rozhodne vic nez u nas doma napravo:). Naco sem si tu ale za celou dobu nezvykla, je opacne zamykani zamku. Vetsina dveri se totiz odmyka do futer a zamyka od futer a to je pro me tak strasne nelogicke, ze pokazde odmykam a zamykam auto i barak na dvakrat. Urcite mi ale bude hrozne chybet more, prijemni lidi, levne bydleni, nakladane skeble, fish&chips ci ginger beer… ale co to vsecko je proti nasi tocene kofole, chlebu s tvaruzkama, uzenemu kolenu v Kolibe, posezeni s Kominikama v Audimaxu nebo babiccine svickove!!! Dycky je se naco tesit:).

Nasledujici dva mesice budem skoro porad bez netu, tak tady asi zadne novinky moc pribyvat nebudou. Cas od casu ale muzete mrknout na Picasu nebo Stepovi stranky, tam mozna obcas neco z cest prihodime. Do 14.srpna budem porad na zelandskych telefonech, potom uz ale budem fungovat jenom na nasich ceskych cislech.

Poradne si uzijte vasi druhou polovinu leta! A na podzim uz se snad zase uvidime nazivo:).

Hanulda.

««« Předchozí text: Mesic do odletu Následující text: Posledni dny v Kiwilandu »»»

autor: Hanulka | Pátek 18. 07. 2008, 03.59 | tisk | Novy Zeland, Prace, Bydleni | 0 | 3019x