Posledni dny v Kiwilandu
Nase
posledni dva tydny cestovacky po Zelandu zacaly bourlive. Balili sme samozrejme
az na posledni chvili tesne pred odjezdem, protoze sme do te doby meli same
rozlucky. V praci sem na posledni sichte upekla na rozloucenou babovku,
S Klebou sme si zasli do Indicke restauracky na paradni pikantni bastu a na
zaver sme se rozloucili se Stepovyma korejskyma spolupracovnikama, od kterych
dostal ucebnici korejske konverzace, aby se na cestach nenudil. Cas sme si
vybrali naprosto idealni…na severnim ostrove zacaly radit bourky
z monzunovych destu v Australii…
…a nejvetsi spoust sme chytli na trajektu. Vlny se prelivaly pres celou lod a kazdy naraz vlny znel jak kdyby sme narazili na utes. Po nekolikach minutach skakani nahoru a dolu sme pochopoli, ze ty hromady papirovych pytliku vsude okolo nejsou jen tak pro nic. Pri predstave, ze tyhle stavy budem zazivat cele dve hodiny, se nase zaludky dobrovolne vyprazdnily hned zezacatku. Pak uz sme se jen pridali do party k ostatnim zelenym na zadi lodi, kde bylo houpani nejmensi a se zatatyma zubama doufali ze prezijem. A prezili:) Az potom sme se dozvedeli, ze kdysi se na teto trase jeden trajekt fakt potopil…ale pohoda…vetsina lidi pry prezila:). Celi stastni sme si to se steracema na plny vykon valili smerem Tikokino na nasi jabkovou farmu.
TIKOKINO
 |
 |
Na farme pusto prazdno, zadne jabka, zadne listi, skoro zadni lidi…jenom ovce si uzivaly konzumaci zkvasenych jablek mezi radky. Rozloucili sme se s poslednima pozustalyma a vecer byli na paradni veceri u sefika Granta a jeho Janci s malou Amalkou a Fionkem. Druhy den sme si jeste trochu zahrali na prekladatele, protoze Pavlik s Marketkou potrebovali pomoc na emigracnim s vizama a pozvali nas zato na pivicko do hospudky. Stepa se ozral a ja musela ridit. No jo, se uz ted nemuzu z rizeni vymlouvat:(.
WANGANUI
 |
 |
Nase prvni zastavka byla ve meste Wanganui se svou vehlasnou rekou Wanganui, ktera vsak byla tak rozvodnena, ze na ni byla veskera vehlasna vodni doprava zastavena. Nas planovany trip na jet-boatu do vnitra narodniho parku k Bridge to nowhere se tudiz neuskutecnil. Co se da delat, museli sme se spokojit jenom s kratkou projizdkou podel reky. Pokus o prochazku v bushi zkoncil brozenim se v blate od hlavy az k pate. Vystup na kopec ve meste na vyhlidkouvou vez byl uz uspesnejsi. On v tom kopecku je totiz tunylek a v tom tunylku dreveny vytah z roku 1917, ktery vas za dolarek na ten kopecek vyveze:). Snad budem mit vic stesti na pocasi u Taranaki.
TARANAKI/EGMONT
 |
 |
A stesti sme nemeli. Taranaki neboli Mt. Egmont je spici sopka, kolem 2500 metru, s lyzarskych strediskem u vrcholu, o ktere se tu rika, ze kdyz ji vidite, bude prset a kdyz ji nevidite, tak uz prsi. My ji jak jinak nevideli. O nejaky vyslap sme se tentokrat uz ani radeji nepokouseli. Maji tam ale na pobrezi pekny majak a krasne surfarske plaze, ktere byly kupodivu i v tuhle dobu plne surfaru. V nejblizsim meste New Plymouth bylo pekne muzeum a taky fajn plavecky bazen s vyhrivkou. S Taranaki se hold musime spokojit jen na obrazku. Pro dalsi cestu na sever volime Forgotten Highway, ktera vede kouzelnou krajinkou v horach s puvodnima zelandkyma lesama a hobbitima tunylkama. Modlime se, at uz se pocasi umoudri. Stepa uz ma v noci prastene sny, ze ty velke cerne mraciska stahuje dolu, rukama z nich zdima vsechnu vodu a prazdne bile mracky zase vypousti na nebe.
WAITOMO CAVES
 |
 |
Zeby se Stepovy sny zacaly naplnovat? Obloha uz je jasnejsi, misty jenom prehanky. Parada, mame v planu vodni dobrodruzstvi v jeskynich, kdyz ten jetboat nevysel. Toobing na velkych nafukovacich dusich v neoprenech po rece v krasove jeskyni se sviticima cervikama. Ale co nevidime napsane na cedulce u pokladny…DUE TO FLOODING CANCELLED. Opet dalsi zklamani:(. Nu coz, dyz uz sme tu, pudem aspon na jeskyne se suchou prohlidkou. Dostavame velkou slevu kvuli zatopenym castem jeskyni, ale i tak vidime v podstate vsecko, svitici cervici Gloworms zari jak nocni obloha, pruvodkyne se zakecava a prohlidka je nakonec jeste delsi nez ta normalni i kdyz bez projizdky na lodicce. Na zaver supr bushwalk v okoli plny tunylku, jeskynek, vodopadku a kapradi…konecne spokojeni vyrazime na vychod do Taurangy. Tip pro ty, ktere Waitomo caves teprve cekaji: zajdete si na Rakiura bushwalk vecer za tmy a uvidite stovky glowormu volne v prirode a zadaco!!!:)
TAURANGA
 |
 |
Paradni mesto. Skoro litujem, ze sme tech pet mesicu nestravili tady misto v Chch. Kilometry nadhernych surfarskych plazi. Slunicko uz krasne sviti. Vyslapli sme si mistni kopcisko Mt. Maunganui s uzasnym vyhledem vsude kolem.
 |
 |
Na ceste z Taurangy se stavujem vycapat do Saphirit spa pools. Dva venkovni bazenky s teplouckou vodickou jenom pro nas dva … no balada:).
COROMANDEL
 |
 |
Nase posledni zastavka pred ukoncenim cestovacky v Aucklandu je poloostrov Coromandel – oblibena letni destinace. Neni divu, plaze a more laka na koupani uz ted v zime. Davame kratsi trecik k vodopadum, ke skalnim utvarum Cathedral cave a zavrsujeme to termalni koupeli na Hot water beach, kde primo do pisku na plazi vyvera pramen o sedesati stupnich.
 |
 |
Spoledne s dalsima lidma kopeme lopatkama bazenky namichane s morskou vodou na teplotu jakou chceme. Rochnime si jak masici az do noci, pozorujem mesicek, jizni kriz, postupne se blizici priliv, ktery za nekolik hodin nase bazenky zase zahladil. Druhy den rano se v zatoce objevuji ctyri delfini. Jsou mnohem vetsi nez ti z Kaikoury, ale neskacou, jenom krizuji plaz z jedne strany na druhou a ukazoujou sve krasne ploutve.
 |
 |
8.8.2008 osum minut po pulnoci zaciname sledovat zahajeni Olympiady v Cine. Proto jsme si vyjimecne nasli motylek nejen s netem ale hlavne s televizi:). Jinak spime v aute a musime se hooodne tulit, bo k ranu jsou prece jeste jenom mraziky. Navstivili sme parcik Waterworks gardens s ruznyma vynalezama na vodu a udelali si dve mensi ale moooc pekne prochazky k poslednim zachovalym kouskum obrich Kauri stromu.
 |
 |
Posledni den na Coromandelu se taky vydaril. Pocasko nadherne, trosku kosa, ale jasno…vyrazime na nas posledni 8 hodinovy trek The Pinnacles na skaliska, ze kterych je paradni vyhled na cely poloostrov. Moooc vydareny vylet:) Na druhy den relaxujeme sve utapane nozky v nejvetsim termalnim bazenu na jizni hemisfere Miranda hot springs. Smrdelo to tam zkazenyma vajcama, ale 42 stupnova vodicka … to byla rochnicka:)
Dnes uz jsme v Aucklandu. Pristresi sme nasli u Philla, kamarada Rabeho ze Svedska. Super typek, vynalezce, prace vsecho druhu. Jeho domek vypada jak Svedska chata, v garazi ma nekolik sea kajaku a jeho nejlepsim konickem je speleologie. Do noci nam ukazoval fotky jeskyni, ktere tu vsude objevili a ktere nejsou verejnosti pristupne. Zitra mu pomuzeme udelat misto v garazi pro nasi Emcu, aby tam mohla hezky v suchoucku pockat na budouci majitele. Do Melbourne odlitame 14.8. a na letisti si nas vyzvedava kamoska Lucy, u ktere stravime prvni vikend v Australii. Mame zabukovany Wicked campervan na 40 dni. Tak snad nas tam nic nesezere a vratime se v jednom kuse:)
Vice fotecek mate ke shlednuti tadyk.
Hanulda a Stepulda.
««« Předchozí text: Sbohem Christchurch-Bishopdale Následující text: Rudym stredem Australie »»»
autor: Hanulka | 
Pátek 8. 08. 2008, 12.00 | tisk | Novy Zeland, Cestovani, Priroda | 
0 | 3018x
