Rudym stredem Australie

U Philla v Aucklandu bylo moc dobre. Cely baracek ma i zevnitr ze dreva, dostali sme vlastni pokoj pro hosty, navarili mu ceskou bastu a cuceli na olymposku. Auticko sme dukladne vypucovali a vynesli z garaze bazenek (ten na fotce), aby tam bylo pro Emcu misto. Naposledy sme zamavali zelandskemu mori a ja do nej vyhazela vsecky skeblicky, ktere se mi uz nevesli do baglu (ty co se vlezly sem samozrejme musela propasovat ilegalne:). Phill nas i odvezl na letiste, takze i odjezd sme meli naprosto luxus pohoda:)…

…Do Aussie sme odlitali k veceru, bylo trochu mracno, ale presto pekny vyhled na zapad slunicka. Melbourne sme uz videli krasne svitit v noci. Lucy nas na letisti hnedka nasla a ubytovala u ni v baracku kousek od centra, kde bydli s brachou a jeho spoluzakem. Takze prilet byl naprosto napohodu. Ani viza po nas nechteli, jenom je zajimalo, jestli mame ciste boty a stan a zadne jidlo sebou. Kdyz sme jim rekli, ze stan nam uz dukladne propucovali zelandsti celnici, tak se jenom usmali, prorentgenovali nas a nechali projit tentokrat i bez sacovani baglu:) Byla to drina, ale nakonec sme se do limitu 20 kil vesli a ani sem toho tolik nevyhodila. Na nove veci z Australie uz ale moc mista nezbyde:( Kokony sme si, jak jinak, udelali primo na letisti sami z predem koupeneho celofanu, at cely svet vidi, jak sou Valasci sikovni:)

Emirates aerolinie taky napohodku. Pres internet sme si vybrali sedadla u okynka. Pilot dvojazycne vyjmenoval a privital vsecky narodnosti na palube. Letusky mely moc pekne kloboucky a dokonce sme i dostali paradni veceru s ruznyma salatkama a dezertikama:) Kazdy sme meli v sedadle obrazovku se stovkama filmu, hudby a her. Taky kameru ze predu a ze spod, ale protoze sme leteli v noci, tak tam moc videt nebylo. Ja cucela na Narnii a Stepa na animovaneho Pandu. No a tady uz mame i nas campervan. Kazdy campevan je original, ale vybirat z obrazku si nemuzem, ten nam byl pridelen. Je to presne ten samy Funkyfrog campervan, co mela nase kamoska Ivca z farmy.

Uvnitr jsou ze dreva ulozni prostory na bagle a periny. Vyklopny stolecek, matrace, skladaci zidlicky, velky plynovy varic, chladici box, nadobicko a dokonce drez do ktereho se pumpuje voda z kanistru. A samozrejme zaclonky:)) Proste cely domecek. Je to benzinak, coz je fajn, bo v Australii je benal levnejsi nez diesel. V cene je zakladni pojisteni a zadarmo servis v Alice Springs. A tentokrat je to uz manual, takze Hanca zas bude moct tuuuurovat:)))

Melbourne nam docela pripomina Brno, az na tu velikost samozrejme. Je tu hodne studaku, vyborna hromadna doprava a hlavne saliny:)) Jedna okruzni nas provezla celym centrem i s komentarem vyznamnych mist. Zasli sme si do Art galerie na obrazy Aboriginijcu, pojedli vyborne mistni sushi speciality, zasli na par drinku do hospudky a na supr nudlovo-knedlikovou zranici do cinske ctvrti. Australska kultura je uz tady spis asijska nez anglicka. Druhy den nas Lucy vzala na fotbal, ktery je tady ale uplne jiny. Je to neco mezi anglickym sockerem a zelandskym rugbym na kruhovem cricketovem hristi…no docela sranda:) Bylo tam necelych 18 000 lidi. Lucy je navic clenkou klubu, tak sme byli na VIP balkone a Stepa musel mit limecek, aby ho tam pustili…puritani:)))

Stepika v limecku bohuzel vyfoceneho nemam, ale ono by z toho stejne moc nebylo, bo byla takova kosa, ze sme museli byt navleceni v bundach. Ale tri lidi ho cestou na tribunu kontrolovali, jestli ten limecek pod tou bundou a mikinou opravdu ma, jinac by ho proste nepustili:))).

Nas trip sme zacali smerem na zapad od Melbourne podel pobrezi Great Ocean Road. Maji tam par narodnich parciku s rainforestama stejne uzasnyma jak na Zelandu, mozna snad s jeste vetsima kapradinama, az sme si mysleli, ze sme zpatky v Kiwilandu. A nejvic nas dorazilo, kdyz sme tam v noci narazili na svitici glowormy volne v prirode. Na Zelandu totiz vsichni tvrdili, ze jsou unikatni pouze tam u nich. A ono prd, prvni park v Australii a videli sme jich jeste vic nez ve vyhlasenych Waitomo caves:). Ze se jedna opravdu o glowormy nam potvrdila informacni cedule i pruvodce. To, co je videt na fotce jsou jenom vymesky sviticich larev, na ktere chytaji hmyz prilakany na jejich svetylko.

Wikina zatim facha napohodu. Akorat musime jezdit jenom osumdesatkou, bo pri vyssich rychlostech moc zere. Ale spi se v ni paradne…postel je snad jeste vetsi nez ta co sme meli v Chch. Dycky to jen nekde zabacujem na odpocivadle a nemusime platit za zadne kempiky. Great Ocean Road je znama svyma skalnima utvarama Twelve Apostoles, London bridge apod., ktere se postupne rozpadaji a z mostu se stavaji ostruvky. Moc pekna podivana. V jednom pristavu jsme pozorovali velryby, ktere se tam kazdy celorocne vyskytuji, ale videli sme jenom kousek jedne ocasni ploutve.

No a pak uz to zacalo. Ne stovky, ale tisice kilometru po travnatych planinach, potom planich eukalyptu, pak uz jenom kericku a nakonec jenom rudych sutru a pisku. Ale ridi se to dobre. Casto se stridame, tak zvladame za den ujet 500–800 kilaku. Jedine zpestreni cesty v jizni australii bylo docela pekne univerzitni mestecko Adelaine a narodni parcik s kopcem Mt. Remarkable, kam vedla petihodinova prochazka. My sme chteli stihnout zapad slunce, tak sme nasadili rychlejsi tempo a stihli to za dve a pul:) V Port Angusta, nazyvanem branou do outbacku, sme se zastavili do Outback centra, takoveho interaktivniho muzea o aboriginijskych legendach, osidlovani Evropany, o stavbe australskych zeleznic a vubec co vsecko v outbacku roste a zije a co se tam da jist. Taky sme si prosli mistni Arid botanical gardens, kde na nekolika poustnich hektarech rostly veskere kraky, co se v outbacku vyskytujou. Vybaveni veskerymi informacemi vyrazime do pouste…

Vsude letaji a hrozne hlasite rvou ruzni barevni papousci. Na klokana ale stesti nemame. Mnozstvi srazenych mrtvol u cesty nam ale prozrazuje, ze jich tu v okoli bude az az. Spousta aut ma specialni predni naraznik a ochranou mriz na dolni casti predniho skla. Oni totiz klokanci maji radi svetla aut a hlavne v noci do nich za jizdy velice radi skakaji. A pak jsou tady obrovske nakladaky s trema az peti navesama, zvane “road trains”, ze ktery jde opravdu strach kdyz je clovek v normalnim auticku miji. Za jizdy vytvari takovou tlakovou vlnu, ze nam to obraci bocni zrcatka. No a taci se s klokanama uz vubec nemazli, zapnou sterace a vesele si to vali dal. My mame stesti, s nasi osumdesatkou to pred nima jeste v pohode ubrzdime:). Pomalu se blizime k hranici jizni a severni australie. Zastavujeme se ve zvlastnim mestecku na tezbu opalu Cooper Pedy. Mestecko opravdu prazvlastni. Kam jen oko dosahne same hromadky a hromady pisku vytvorene z dulnich sachet, ve kterych se tezi opaly. Zije tu asi 2000 lidi a kazdy si svuj domecek vlastorucne vykopal v zemi. Pod zemi je vsecko, obchudky, kostely, muzea… Po setmeni, kdyz se ochladi, vylezaji mistni z der a na obrovskych kamennych planich hraji s fosforove sviticima mickama nocni golf.

Blizime se k rudemu centru. Pri vychodu a zapadu slunicka jsou pisecne duny rude jak krev. Klokani bezne pres den k videni nejsou. Zacinaji vylezat az po zapadu slunicka, kdyz se ochladi. Pak jsou aktivni celou noc a podel cest je jich videt desitky. Akorat se v noci blbe foti:(.

Blizime se k narodnimu parku Uluru a Kata Tjuta, coz, jak uz vime z Outback centra, nejsou nejvetsi kameny na svete, ale jenom vrcholky obrovskych hor, ktere jsou porad jeste zasypany dole v pisku a ktere se odkryji az za dalsi miliardy let zvetravani. Krasa Uluru se neda ani popsat ani vyfotit. Je to proste bomba. Neni divu ze je pro Aboriginijce tak posvatny, clovek by u nej mohl stat a s otevrenou hubou zirat cele hodiny. Na jeho vrchol sice vede cesta, ale cedule vsude zadaji turisty, aby restektovali aboriginijskou posvatnost tohoto mista a nahoru nesplhali. My to museli respektovat tak jak tak, bo ten den byla nahore obrovska vetrnost a tak byl vystup stejne z bezpecnostnich duvodu zakazany. Obesli sme si ale celou 9-ti kilometrovou stezku kolem dokola a z kazdeho pohledu byl Uluru uplne jiny. K nekterym jeskynnim utvarum byl vstup zakazan – opet z nabozenskych duvodu mistnich.

Nedaleko od Uluru je dalsi masiv, tentokrat ale clenitejsi Kata Tjuta. I tam sme si udelali peknou prochazku vyprahlou pousti s vyhledy na obrovske kamenne masivy. Nejvic turistu se tu sleza rano za usvitu a vecer za zapadu slunce, aby si mohli vyfotit vsecko nasvicene v plne krase. V okoli ale nejsou jenom tyhle dve pohori, je jich tu spousta, ale k tem ostatnim vedou jenom prasne cesty pro auta s nahonem na vsecky ctyri a nekdy je taky treba mit specialni povoleni.

Za dalsich 500 kilasku projizdime nejvetsim mestem Outbacku Alice Springs, asi 20000 obyvatel. Z toho velke mnozstvi puvodnich Aboriginijcu. Jde z nich strach. Hnusnejsi lidi sme jeste nevideli. Jeden vedle druheho naprosto unikatni ksichty. Zenske vypadaji jak chlapy, akorat nemaji fousy a k mikine s napisem USA nosi sukni. Vseci naboso, ale zimni cepicu na hlave. Par set kilacku za Alice Springs prekracujeme obratnik kozoroha a prechod z subtropickeho pasma do tropickeho jde razem poznat. Odhazujeme cepice, rukavice a vetrovky, ktere byly kvuli studenemu vetru porad zapotrebi a nasazujem tilka, trenky a sandalky:).

Okolni pustina zacina byt ruznorodejsi diky pocetnym termitim stavbam. Jsou jich tisice a maji vzdy takovou barvu jako zeme okolo. Nektere jsou malicke, jine dvojnasobne jak my samotni. Vsechny jsou ale pekne pevne, jakoby z keramicke hliny a je docela tezke se do nich dostat. Termity sme v nich ale nevideli, asi jeste neni jejich doba. Dalsi zastavkou a zaroven noclezistem jsou Certovy kulicky Devil’s Marbles. Desitky obrovskych kamennych kouli roztrousenych siroko daleko po okoli. Nektere stoji navzajem nasobe, jakoby se chteli kazdou chvili skutalet dolu.

Zacinaji ty prave hyce. Okynka naplno otevrena a prd to pomaha. Jenom mame cely vnitrek auta zapraseny cervenym popraskem. Kroseni rudym centrem prerusujeme u severniho pobrezi v zalivu Gulf of Carpentaria. Vidina reky i more nas laka. Ne nadlouho. V informacnim centru v Normatonu se dozvidame, ze je to krokodyli oblast a veskere koupani je zivotu nebezpecne, protoze muzou zit i ve slane vode. Misto toho se fotime s atrapou nejvetsiho krokodyla, co tam kdy lovci krokodylu ulovili. V primorske vesnicce Karumba kostujeme mistni obri rybu (sen vsech rybaru) Barrimunda neboli “Barra” pri zapadu slunicka nad zalivem plnym pelikanu, papousku a jinych operencu.

««« Předchozí text: Posledni dny v Kiwilandu Následující text: Vychodnim pobrezim Klokanova »»»

autor: Hanulka | Čtvrtek 14. 08. 2008, 16.57 | tisk | Cestovani, Priroda, Australie | 0 | 2966x