Vychodnim pobrezim Klokanova

S outbackem se loucime poslednich par set kilometru po prasne ceste smerem k vychodnimu pobrezi. Klokani uz tady nejsou tak plasi jak v centru. Vesele se tu pasou na travnatych loukach jako u nas kravy. V prvnim zalesnenem narodnim parku navstevujeme krater vytvoreny pradavnou sopkou a pote uz nas cekaji jen zelene a destne rainforesty v okoli Cairns. Jsou v nich obrovitanske lianovite stromy a taky cizopane Fig trees…

…Nejvetsi z nich se jmenuje Curtain fig tree, protoze prezil svuj hostitelky strom, ktery spadl na jiny strom, na kterem ten samy fig tree porad vesele cizopasi a pritom ze svych korenu vytvoril obrovskou zaclonu. Vetsina stromu ma zajimavou korenovou strukturu. Bud se dole lahvovite rozsiruji nebo ze svych korenu vytvari takove placate steny zvane “buttersees roots”. Vsude je docela vlho, spousty vodopadu, ricek a protoze je to rainforest, tak taky casto prsi.

V oblastech mimo rainforesty jsou bezne plantaze bananovniku, ananasu, mangovniku a cukrove triny. Z manga se tu vyrabi i vino. Velke trsy bananu byvaji zakryte v barevnych igelitech a farmari prodavaji cerstve dozrale banany ve stancich podel cest. Cukrova trina se prave sklizi, velke masiny ji sekaji do malych mrizovanych vagonku, ktere ji po huste siti uzkokolejnych zeleznich svazi do tovarny na zpracovani. Rust ananas sme taky jeste nikda nevideli. Zastavujem u cesty, aby sme si to vyfotili. Mistni si asi museli tukat na celo, ze nam hrabe:). Na plazich jeste objevujem dalsi palmovite stromy, na kterych roste neco co vypada podobne jako ananas, ale ananasovnik to neni. Nemate nekdo tuseni co to muze byt?

Daintree narodni park ma krome rainforestu s velkyma jesterama taky reku se slanovodnima krodylama. Vyrazime tedy na krokodyli boat trip, kde narazime na tri krokodyle a par zelenozlutych hadu ve stromech. Podel brehu rostou “mangroves” stromy, jejichz koreny couhaji jako dychaci trubice z vody ven.

V horskem mestecku Kuranda jsme se prosli k rokline s obrim vodopadem Barron gorge and falls. Hlavne sme se ale zdrzeli na umeleckych trzich, kde byly kvanta stanku s aboriginijskyma vyrobkama, hlavne ruzne galerie s nadhernymi teckovanymi obrazy, didgeridoos, bumerangy a jine serepeticky. No a pro nas byl stejne nejlepsim zazitkem poradny burt z nemecke hospudky German wurst s kyselym zelim, ktery nam tak pripomnel domovinu az skoro slza ukapla:). I z bumerangu dokazou mistni udelat hotova umelecke dila.

Cairns je pekne primorske mesto. Super nocni trhy, opet se vsim moznym aboriginijskym harampadim, ale hlavne s nespoctem uzasnych asijskych takeaways, kde si clovek nabere do krabicky cokoli co chce, ale u poloviny veci stejne nevi co to je. Ale vsecko to nakonec chutna az moooc dobre. Na zaver kopec tradicni mango zmrzliny… no to sme se zas nadlabli:). Vsechna vetsi primorska mesta maji vzdycky hned vedle more verejne bazenky, od brouzdalist a po plavaci, otevrene pro verejnost 24h denne. V tom vedru je to proste parada, prochazet se mestem, svlazit se v bazenku a jit zase dal… O neco dal jizne u “Babinda boulders” sme si zaplavali v cire vode rainforestni ricky s obrovskyma balvanama mezi kteryma plavaly zelvy. U Mission Beach sme se zastavili v Mt.Maclay national parku, kde se v hustem pralese z palmoveho listi vyskytuji vzacni ptaci cassowaries, cesky kazuari, velci jak poradny pstros. Na zadneho sme ale nenarazili. Oni sou pry nejvic aktivni rano a my tam byli odpoledne. Tak sme si museli vyfotit jenom umeleho u info centra.

Dalsi noc bacujeme na plazi s kokosovym palmama. Stepa si hraje na Robinsona a zkousi nejake shodit dolu a pak se do nich dostat. Morduje se s nema az do setmeni, spoceny az na zadku, ale po veceri sme si posmakli na kokosovem dezertu i s mlikem. Profesionalni louskac kokosu z neho ale asi nebude:). Dorazime do Townsvillu. Navstevujem akvarium barieroveho utesu, kde krom vsemoznych ryb vcetne zraloku pozorujem vsechny krasne korale, co se na barierovem utesu vyskytuji. Pouceni o nebezpecnych rybach a meduzach se vydavame snorchlovat na Magnetic island, kde jsou ruzne koraly primo u plaze.

Po snorchlovacce na jedne z mnoha plazi Magnetic Islandu vyrazime na izolovanou Rocky beach, kterou mame jen sami pro sebe a spime na skalisku nad plazi kvuli vysokemu nocnimu prilivu. Druhy den vyrazime na trek do eukalyptoveho lesa, kde ve vetvich spi lini medvidci koala. Nasli sme dva a jednoho dokonce s malym koalcatkem. Tihle lenosi chrni 20h denne a probouzi se k zivotu jen na par hodin pozde odpoledne. Na zaver chladime sluncem spalena tela na dalsi azurove plazi s jeste hezcima koralema nez na te prvni. Pak uz jen zpatky na trajekt, ze ktereho v mori pozorujeme obri soulozici zelvy:) Ostrovu jeste nemame dost, tak vyrazime k dalsim Whitsundays islands. U mestecka Airlie beach jdem na par treku lesem, kde ziji celkem velci jesteri a koupame se na krasnych azurovych plazich. Vecer bukujeme celodenni vylet lodi kolem hlavnich ostrovu. Hlavni zastavkou je osmikilometrova plaz Whitehaven beach s jemnouckym piseckem bilym jak snih. V mori opet plavou obri zelvy. Na palube mame obed formou svedskeho stolu i svacinu z tropickeho ovoce. Dalsi zastavka je u koralovych utesu na snorchlovani a potapeni. Nasazujem neopreny, snorhle, ploutve a dve hodiny se kochame podmorskym zivotem. Taaakovych rybicek a koralu, proste neposatelna nadhera:).

V Eungella national parku sme se vydali pozorovat ptakopysky zijici v rece uprostred destneho pralesa. Bylo ale docela sychravo a videt byly hlavne zelvy. Par ptakopysku sme sice zahlidli, ale mame jen rozmazane fotky, protoze z jejich pozorovani nas vyrusovaly zakerne krvelacne pijavice, ktere nam skakaly z kapradi na boty a po tech se jak pidalky splhaly k noham, aby se pekne zakously. Potvory hnusne…bleee… moje ”Stepooo, ja tady nebuduuuuu!!!” bylo slyset po celem lese, kdyz se me jedna zakousla do kotniku i pres tlustou ponozku a neslo ji poradne ani odtrhnout. Ranka po kousnuti byla mala, ale protoze ty mrsky maji v sobe nejakou protisrazlivou latku, tak z toho valilo krve jak z masika. No, aspon mame zas novy zazitek z australske buse:). Noc radeji travime mimo pralesy u more v Cape Hillsborough NP. Rano nam tam na plazi pri vychodu slunce pozovalo 20 malych klokanu (wallabies), protoze je tam kazde rano jeden pan krmi. Nekteri se i nechali pohladit nebo narkmit z ruky, jini zas dovadeli a pratelsky spolu zapasili. V okoli sme si udelali prochazku s vyhlidkama na skalnate pobrezi.

Dalsi zastavku nasi cesty na jih sme si udelali v meste Bundaberg, protoze to je taky muj oblibeny nealko ginger beer, kterym si tady lecim abstaky po kofole. O jeho dlouholete tradici vyroby maji celkem zajimave interaktivni infocentrum a v cene byla i ochutnavka vsech osmi druhu limonad, ktere se v Bundabergu vyrabi. Ginger beer byl ale ze vsech bezkonkurencne nejlepsi. U Bundabergu maji plaz Mon Repos, kde kazdy rok priplouvaji obri zelvy, aby do pisku nakladly vajca. Na pozorovani ale jeste bylo brzo, ony totiz zacinaji priplouvat az od listopadu. Tak sme misto toho jeli pozorovat Mystery craters. Takove kulate dury v zemi z horniny, ktera se vyskytuje jenom uprostred Australie. Je to porad zahada, jak to tam vzniklo a zadni vedci to pry jeste nedokazali vysvetlit.

Blizime se k Fraser island (nejvetsi pisecny ostrov proslaveny 4-wheeldrive jizdami po plazich a azurovymi jezery uprostred rainforestu). Tam my ale namireno nemame, radeji zastavujem v Hervey bay, odkud vyplouvaji lode na “whale watching” do Platypus bay Frazer islandu. Je prave doba, kdy sem obri Humpback whales prilouvaji lenosit na jejich ceste do Antarktidy a provozuji tady svuj “people watching”:). A to doslova. Jsou hrozne zvedave ne na lod, ale na lidi, takze sme vseci zpivali a mavali a ony krouzily kolem lodi, vystrikovaly vodu, placaly ocasama, ukazovaly ploutve a nektere dokonce vytrcily celou hlavu tak blizko, ze se jich skoro dalo dotknout. Takhle se nam venovaly vic jak hodinu. Fakt zazitek, jak muze byt neco tak obrovskeho tak pratelske. Videli sme jich kolem 15 i s malyma a taky nekolik delfinu, kteri skakali podel lodi. Ja sem to vsecko na natacela tak usilovne, az se mi z toho fotak zavaril a v tom nejlepsim prestal fungovat. On uz mel nejake drobne vypadky i driv, ale ted uz vic nefunguje nez funguje a neni uz na nej spoleh:(. Asi se budem muset v Korei porozhlednout po necem novem. Na Frazer island nejedem, bo nemame ctyrkolku, misto toho se ale zdrzujem v Great sandy NP s uzasnyma skalnatyma plazema, pisecnyma dunama a tradicnima rainforestama.

Opet zde rostou vsemozne stromy i obri cizopasne fig trees, ktere vytvareji uplne dute kmenove struktury pote, co jejich hostitelsky strom uprostred zahyne. Co 10 minut kousek od nas zasusti trava a vyplaseny jester Goama bleskurychle vyskoci a vysplha se po kmenu stromu, aby se schoval. Nekteri jsou uz docela pekni dvoumetrovi macci.

Moc se nam taky libilo v Noosa Head NP. Pekne primorske mestecko, spousta surfaru na pocetnych surfarskych plazich, rainforest plny difumbachiji a jinych u nas beznych pokojovych rostlin. Surfarske a plazove silenstvi pokracuje v Surfers paradise. Moderni mrakodrapove mesto podel nekonecnych surfarskych plazi. Zrovna probihala surfarska soutez mezi plavcikama, zachranarema, policajtama a hasicema. Moc se nam to tu ale nelibi, surfa si radej pujcime a znova vyzkousime az nekde jinde.

Na chvili opoustime pobrezi a jedeme prozkoumat par narodnich parku vic do vnitrozemi. Ve Springbrook NP narazime na uzasny vodopad, za ktery vedla stezka, takze se za nej dalo vlezt i suchou nohou. Trosku ale zavoukal vitr, tak sme stejne schytali peknou sprsku. V Natural Bridge NP je zase velka kamena jeskyne, ktera se v jednom miste propadla a proteka ji vodopadem cela reka. Za tmy je tam navic mozne pozorovat nase dobre kamarady svitici cerviky gloworms. Tentokrat se nam na ne ale do tmy cekat nechtelo. Tu zabku na fotce sem si chuderku musela vyfotit, protoze je to prvni zaba, kterou sem vykadila:). To si jdu jednou vecer na odpocivadle ulevit na verejne zachodky, utru zadek, splachnu, ale ono se to cosi furt ne a ne splachnout. Ba naopak, ono by to jeste chtelo ven! A ma to nozicky… “Stepoooo, ja sem vykadila zabuuuu!!!”. Ne nadarmo maji vsude na zachodcich cedulky “zavirejte poklop, aby zaby nezkoncily v zumpe”. Stepa se zachoval jako pravy greenpeasak, nasadil na ruku sacek a kdovi kolikrat uz posranou a splachnutou zabku vysvobodil:).

Tady ten obrazek mel vypadat zcela jinak. Na trave mel Stepa poustet naseho letaci draka a nad nim se mely vznaset dve rogala. Jaaak pekna fotecka to byla. Ale nebude, protoze byla vyfocena na Stepuv Canon, ktery uz ted nejspis ma jeho stastny nalezce. Chlap no. Hlava derava. Kdyz sme draka smotavali, Stepa ho odlozil na travu a vzpomnel si na nej az kdyz sme byli 150km daleko. Hned sme to obratili a jeli tam zpet, ale po trech hodinach uz tam samozrejme nic nebylo, protoze to bylo docela navstevovane misto:(. Mel na nem dlouhy objektiv a taky drzak na stativ, takze i ten je nam ted k nicemu. Muj fotak blbne cim dal vic, no … asi mame po foceni. Nechali sme tam vsude v okoli cedulku s kontaktem, ze se ztratil fotak, nahlasili to i na ztratach a nalezech na policajtech, ale zatim se zadna dobra duse neozvala. Asi se budem muset v Sydney poohlednout po necem novem, bo Stepa je bez nej jak bez prave ruky. No jestli to s tou jeho pameti takhle pujde dal, sem zvedava, kde jednou zapomene i mne. Opoustime Byron bay. Je to pekne surfarske mestecko se spoustou drobnych obchudku a veselym nocnim zivotem. Je ale docela posmourno a tak misto naseho puvodniho planu pujcit si na par hodin surfa jedeme radeji vic do vnitrozemi do dalsich narodnich parku. V Guy Fawkes River NP maji nekolik peknych kaskadovych vodopadu. Mame stesti, zrovna mi na chvilku funguje fotak:).

Na vecer sme se presunuli do Cathedral Rock NP, kde jsme vybehli moc pekny trek plny divokych klokanu zakonceny certovyma skalkama. Spoustu kulatych balvanu jeden na druhem, po ktery sme dosahli nejvyssiho bodu siroko daleko s paradnim vyhledem cele okolni leso-stepni plane. Po zapadu slunce jsme zabacovali u dalsiho NP s obrovskou kamennou prurvou s dalsima vysokyma vodopadama. A takhle to dopada, kdyz se vecer Hanca nudi. Ale pote co se Stepa rano uvidel v zrcadle, tak se sam sebe tak zdesil, ze to slo zas hned dolu:).

A znova do mega mesta. Brisbane nas az tolik nenadchul, tam sme si udelali je kratkou prochazku centrem, klasicke mrakodrapove velkomesto, ale v Sydney planujem zustat dyl. Abysme nemuseli do centra autem, bacujem v klidnem predmesti olympijskeho parku. Nadhera. Vsecko postvene ekologicky, poulicni svetla na solarni panely, zavlazovani travy a splachovani zachodu destovou vodou ze strech stadionu… Na vystavene olympijske pochodni horel odpoledne ohen a dopoledne z ni tekla voda jak z fontany. Koupili sme listek na vlak do centra a tam se potkali s mojim kamosem z Ameru Kiwikem Douronem, ktery tu uz rok pracuje v outdoorovem obchode Kathmandu. Doporucil nam par mist a hlavne jednu fotoprodejnu, kde sme Stepovi poridili novy fotak. Prisel akorat vhod, bo muj Ixus zase zacal stavkovat. Byla to docela haluz, ze sehnal presne ten samy, bo ted uz se bezne neprodava ani o radu vyssi. Potreboval jenom telo s baterkou, protoze ostatni prislusentvi k tomu ma, tak mu docela srazili cenu a pak to jeste o jednu stovku dolu ukecal. Na telak pockame az do Korei, treba to tam bude levnejsi. Je ale stribrny, Stepa ted bude frajer nejvetsi:))). Ten kus kachlicek na fotce, co vypadaji jak stena od verejnych zachodku, to je prosim strecha slavne Sydney opery. Jake to bylo pro nas prekvapeni, ze ta bila svitiva nadhera je jenom obycejna mozaika bilych kachlicek v betonu:) Ve dne je dokonce bezove zazloutla. Ale v noci vypada uzasne. Za ni nasviceny Harbour bridge a cele pristavni centrum, docela zazitek. Nazivo je to uplne neco jineho, nez jak to clovek zna z obrazku. Neni divu, ze je tohle mesto raj turistu.

Druhy den kupujeme celodenni listek co plati na vsecky vlaky, busy a ferryny. My ale vyuzili hlavne ty lode. Udelali sme si paradni plavbu celym pristavem z olympic parku do centra a pak jeste kousek ven z pristavu, at se na tu nadheru podivame ze vsech stran. V poledne sme zasli s Douronem na obed a pak do Australian muzeum, ktere meli dooost dobre udelane. Opet sme se interaktivne seznamili se vsema potvorama, ktere nas tu muzou zabit, tak snad uz tu ten posledni tyden prezijem:). Na vecer sme si prosli botanickou a projeli si nocni Sydney zpet ferrynou za nasi Wikinou. Ze Sydney se vydavame do nedalekeho skalnateho pohori Blue Mountains. Obrovske skalni steny ve sterych vedou stezky k jeste vetsim vodopadum. Nejvetsi atrakci jsou ale tri skalky vedle sebe zvane Three Sisters.

A jsme v hlavnim meste. Cela Canberra je postavena podle vzoru americkeho Washingtonu. Nevedeli totiz, jestli udelat hlavni mesto z Melbourne nebo Sydney, tak vytvorili na pul cesty nove teritorium ACT (Australian Capital Teritorry) a v nem tohle vladni mesto plne parlamentnich budov, pamatniku, parku a muzei. Vsecko samozrejme zadarmo, takze jsme pul dne stravili v Museum of Canberra venujici se historii a kulture Australanu obecne. Druhy den jsme zas absolvovali prohlidku nove parlamentni budovy s pruvodcem a valecne muzeum ve War Memorial. Protoze jsme se z leta dostali do praveho jara, vsecko kvetlo a zrovna probihal kazdorocni tulipanovy festival Floriade a v parcich byli k videni velke zahony tulipanu a jinych jarnich kyticek. Z Canberry si to valime rovnou do Snowy Mountains. A tam vladne jeste porad ta prava a nefalsovana zima. Vsecky zimni strediska v plnem proudu. Kvuli snehu musime dokonce zrusit nas planovany vyslap na nejvyssiho horu Mt.Kosciuszko (2228m), protoze cesta je pres zimu uzavrena a taky by nas tam bez sneznic nepustili. Misto toho jdeme kratsi snehovou vychazku Porcupine track a pak se splhame po okraji sjezdovky na jen o neco mensi Mt. Perisher (2056m) s vyhledama na tu okolni nadheru. Boty pak musime susit dva dny na slunicku:)

Posledni rozlouceni s Australii mame ve Wilson Promontory NP, coz je nejjihovychodnejsi vybezek pevniny. Prichazi prave aprilove pocasi. Krasne sviti slunicko, vydavame se na vyhlidkovou horu, za 10 minut slejvak nejhorsiho razeni, mokri se vracime se do auta, aby sme zas za 10 minut videli modre azuro … a tak cely den:) Radeji tedy volime kratsi prochazky kolem pobrezi a pozorujeme srandovni wombaty, kterych je tady na jihu spousty. Takovy medvidek ve tvaru prasatka:) Zpatky v Melbourne klapalo vsecko opet jako po masle diky Lucy, ke ktere sme si hodili vsecky nase bagle a pak jeli vratit campervan zpatky Wikidakum. Zbytek dne sme ztravili v centru u nabrezi, zasli si na neprekonatelne japonske sushi, pak do botanickych zahrad a nakonec sme se potkali s Lucy a jejima kamosama v hospode Europian Beer Café. Meli tam i ceske Krusovice:) Zrovna tam probihala hra Trivia, tak sme vytvorili jeden tym a cely vecer hadali odpovedi na otazky. My tam byli samozrejme prd napomocni, bo to byly hlavne otazky z Commowealthu nebo australske televize (pustili tam treba kousek reklamy a poznej na jaky produkt byla). Stepa jenom poznal nejake stare pocitave hry a ja vedela ze mame v krku 7 obratlu. Kupodivu i tak nas tym nakonec vyhral, dostali sme zadaco dalsi zejdlik piva a decka $50 poukazku na pristi utratu. Zajimavy zpusob jak udrzet lidi v hospode dyl chlastat:)

««« Předchozí text: Rudym stredem Australie Následující text: Seoul »»»

autor: Hanulka | Pátek 31. 10. 2008, 14.35 | tisk | Australie, Cestovani, Priroda | 0 | 144x