Seoul

Korean air pohodicka jako dycky. Z Melbourne do Sydney bylo poloprazdne letadlo, tak sme si vybrali mista s nejlepsim vyhledem a pozorovali celou nasi australskou pobrezni cestu hezky zhora. Leteli sme znova pres zasnezene Snowy mountains i Canberru. V Sydney nas na hodku a pul vyhnali ven, aby uklidili letadlo nez nastoupi dalsi lidi. Pak uz sme v plnem poctu leteli primo do Soulu. Stepa si dal zas korejskou stravu, po ktere se mu uz od Zelandu styzkalo a po par hodinach spanku uz nas zase budili na snidani, tak sme pak byli nafoukli jak masici…

Po pristani sme se jeli ubytovat na nejlevnejsi hostel (Windflower guesthouse) co sme nasli na netu. Najit ho byla docela bojovka, protoze v Soulu ulice nemaji jmena a cisla baraku nejsou podle poradi, ale podle toho jak se domy stavely, takze mit mapu a adresu je vlastne k nicemu. Na netu byl ale podrobny popis jak se tam dostat a tim sme se ridili. Po autobusove zkusenosti Ondry a Ivky sme radeji zvolili metro. Sice sme museli dvakrat presedat, ale orientace v metru je mnohem jednodussi, protoze maji zastavky prepsane i do anglictiny a taky ocislovane a vyslo to i o polovinu levnejc. Nejhorsi bylo az hledani hostelu od zastavky metra, protoze misto nazvu ulic je cesta popsana podle velkych budov kolem. Takze popis vypadal nejak takhle: jdete 5 minut ulici mezi Dunkin Dounats a Family Mart az dojdete k SK Telecom, zatocte doprava a jdete na sever az ke Café Amie atd. Nicmene hostel sme po par minutach bloudeni nasli, mame pokojicek pro 4 lidi, wireless internet a spoustu fajn international lidi kolem na pokec. Hlavne Nemci, Amici, par Asiatu a nejlepsi je jeden Francouz Frederic, ktery prijel z Mongolska a chysta se do Japonska. Kazdy vecer nam na zahradce svou srandovni anglictinou vyklada co tam zazil. Je dobry fotograf a nejake fotky ma tady.

Hlavni atrakci v Soulu je zradlo. Je vsude. Kazdy druhy obchudek ci stanek ma neco lakaveho. Normalni jidla jsou vetsinou smeska vsecho mozneho dohromady (zelenina, maso, morske produkty, nudle), kam se nasype ryze, zamicha a hotovo. Vetsina veci je samozrejme pekne pikantni, takze se to kolikrat ani neda snist, jak to pali. Vzdycky je ke vsemu spousta priloh, ruznych salatku v miseckach, z nich nejcastejsi je Kimci, jakasi zelena zelenina v chilli omacce. To tady jedi i na snidani. Soul je na asijske pomery docela drahy, takze obcas tu neco vyjde na stejne penize jak v Australii, ale v odlehlejsich mensich obchudcich se da dobre najist i za 1000 wonu, coz je zhruba 1 aus.dolar. Nejvic sme si oblibili plnene masove knedliky namacene v sojovce a ruzne testovinove a masove pochoutky na spejli namacene v necem co vypada jak ovar z polivky. Obcas seberem odvahu a zkousime i nejake nakladane brouky. V centru mesta je pekny zmatek. 10 mil lidi jde znat. Na cestach zacpy, na chodnicich taky. Ani na prechodu to nebyva nejbezpecnejsi. Motorky navic jezdi jak po cestach, tak po prechodech a chodnicich, podle toho, kde je to zrovna prujezdnejsi, takze clovek musi byt porad docela ve strehu. Anglicky umi opravdu jen par ojedinelych jedincu, vetsinou jen ti, co ziji v zahranici a zrovna prijeli na navstevu. Ostatni ovladaji v prumeru tak 5 slov, jak stari tak mladi. Ale do reci se s nama pousti vsichni. Melou na nas porad v tom jejich a pak se zeptaji „understand“? My se jenom usmivame a prikyvujem. Tak sme uz radeji vytahli nasi korejskou konverzaci a za dva dny se naucili dve slovicka. Pozdrav „anyonghaseyoooo“ a podekovani „komapsumnidaaaaa“. Dalo nam to fusku, ale docela v tom mame uspechy, na kazdeho to zkousime a oni se nam pak klani a vyznamne to po nas opakuji:) Na Stepu obzvlast vseci cuci, bo tady neni bezne nosit fousy, tak si na nej casto s usmevem ukazuji a sahaji si na bradu. Kdyz se ptaji odkud sme, tak Czech Republic nikomu nic nerika, az kdyz reknem ze je to byvale Ceskoslovensko, tak stastne vykriknou „aaaaa, Czechoslovakiaaaaa“.

Kousek za hostelem mame obrovske parky s kralovkymy chramy. Do kazdeho se plati male dolarove vstupne a vetsinou tam je i anglicky mluvici pruvodce. Kolikrat je ale jejich anglictina tak hrozna, ze stejne rozumime velke prd. Chramy jsou to pekne, cele drevene, barevne malovane, ale jeden jak druhy, tak po treti prohlidce uz jich mame docela dost. V ramci nekterych jsou ale i ruzne muzea a galerie nebo vystoupeni, jako stridani strazi apod. Sotva clovek vyzele ven z chramoveho parku, hned je obklopen obrima mrakodrapama.

V jednom parciku sme narazila na asi stovku hracu hry GO. Sami strari dedulove. Tech je tady v Soulu vsude moc. Posedavaji vsude na laveckach vsech parku a palacu a klabosi. Zadne zenske, ty asi sedi doma u plotny. Soul je taky precpany ruznyma trzistema. V podstate kazda ulicka nebo podchod ma nejake stanky. Nekdy to jsou jen lidi sedici na chodniku prodavajici starou vetes, jindy dlouhe rady stanku ci obchudku v ulicich nebo velkych pasazich az nekalikapatrove obchodaky. V jedne ulici jsou trebas jen domaci potreby, v jine jen elektronicka, v dalsi zas jen jidlo… V jedne takove zraci pasazi sme se zastavili na obed. Pred kazdym stankem je lavicka a to co si clovek objedna, to zrovna pred prodavackou sni. Nekdy tam nabizi opravdove humusy…slizke chobotnice, brouky, praseci cumaky…

A my stejne nejradeji nase masove knedlicky za dolar delane na pare, co prodavaji hned za rohem naseho hostelu. Maji ruzne velikosti a naplne a namaceji se v sojovce. Jako prilohu k tomu davaji jakousi zlutou nakladanou zeleninu, asi nejaka redkev, co chutna jak kysele zeli. Na tom si tu smakujem vecer co vecer:) Jeden den sme si vyrazili do jizni pulky Soulu za obri reku Han. Podel cele reky vedou sirokanske cyklostezky, tak nas to zlakalo a pujcili sme si tandema, protoze sme jeste nikdy na nicem takovem nejeli. No byla to fuska, neni divu, ze normalni kola jsou popularnejsi:) Ale sranda. Dojeli sme az k obrovskemu World Cup stadionu a po ceste sledovali nekolik tanecnich a bubinkovych vystoupeni v parcich podel reky.

U jednoho palace pucovali kostymy kralovske straze. Stepa vypadal tak srandovne, ze se s nim Korejci chteli fotit vic jak se skutecnou strazi:) Dalsi den sme si udelali vychazku severnima kopcama Soulu, no kopcama, spis horama. Tisicie schodu podel dlouhatanskych strmych hradeb. Vyhled na cely Soul a hory na druhe strane ale stali za tu drinu. Jeden kopec byl cely hlidany vojakama, protoze pod nim bydli prezident, tak sme museli vyplni nejaky formular a dostat povoleni k pruchodu. Ale tech schoduuu…jeste ted nas boli nozky.

Pred hlavnim palacem probiha kazdou hodinu stridani strazi. Vsichni tam v napochoduji za doprovodu bubinku a ruzneho halekani, vystridaji se a je hotovo. Nas posledni den v Soulu jsme navstivili Hanok historical village, kde jsou ruzne puvodni korejske domecky z dob stareho Soulu, takovy skanzen. Maji tam taky Time capsule, coz je takova betonova hrobka, kam zakopali ruzne veci z dnesni doby, jako mobil, batuzek, tricko… Cele to znova otevrou az za nekolik stovek let, takze v nejakem roce 2360 se na to planujem prijet znova podivat:)

Odpoledne jsme ztravili v Olympijskem parku, kde byla letni olympiada 1988. Moooc pekny. Takovych 80 procent zabira jenom zeleny park s jezerem a ruznyma sochama. Ve zbytku jsou vsechny ty ruzne stadiony. Zrovna tam probihalo nejake vystoupeni mladych Korejcu, ruzne moderni tanecni skupiny, docela sranda je pozorvat:) Navecer sme se do Hanok vesnicky zase vratili, protoze tam zrovna probihalo tanecni vystoupeni ruznych tradicnich korejskych tancu, hlavne s bubinkama a vejirema. Docela podivana.

Po tanecnim vystoupeni nasledovalo komorni predstaveni hry na ruzne fletnicky. Borecek fakt sikovny:)

««« Předchozí text: Vychodnim pobrezim Klokanova Následující text: Napric Jizni koreou »»»

autor: Hanulka | Pátek 31. 10. 2008, 16.40 | tisk | Cestovani, Jidlo, Jizni korea | 0 | 76x