Napric Jizni koreou

Sehnat auticko na cestovacku nebylo az tak jednoduche, protoze pucovani aut v Asii neni az tak bezne a tak jsou ceny dvakrat drazsi nez na Zelandu ci v Australii. Nakonec se nam ale podarilo zabukovat mensiho osobaka pres Avis primo na letisti, ktery vychazi na zhruba stejny peniz jak nase Wikina. Navic se k nam na pul cesty pridal Frantik Frederic z hostelu, protoze mel v planu navstivit mezinarodni filmovy festival (nejvetsi v cele Asii) v Busanu na jihovychodnim pobrezi, tak se nam tim i trochu snizily naklady…

…Auticko je luxusni, na nas prasata az moc. Je to cerne Daewoo Tosca cdx v automatu, sedacky v cerne kuzi, kourove skla, klimatizace, vyhrivane sedacky, GPS navigace…ta je sice jenom v korejstine, ale i tak je pro nas velkou vypomoci, hlavne kdyz se promotavame spletityma mestama. Po dalnicich nejezdime, protoze mytne stoji docela dost. Na normalnich cestach je to fest pomalejsi, protoze vedou zacpanyma mestama, ale aspon zas vidime ten pravy korejsky zivot primo z okynka.

Prvni zastavku sme si udelali v Chiaksan narodnim parku, kde sme si vecer kousek vyslapli, prespali v kempiku a druhy den se vydali na nejvyssi vrcholek Birobong – 1288m. Zahul to byl jak svina, same schody prikre nahoru, drevene, zelezne, kamenne, vytesane ve skale, ale porad proste jenom shody. Pripadali sme si, jakobysme slapali pesky petiset patrovy mrakodrap. Namaha jako vzdy stala zato, panoramata jako na dlani, ale nohy citime jeste tedka. Na vrcholku uz byly videt prvni znamky podzimu, krasne oranzovo-cervene javorove listi. Ze zvireny se tady v lesich vyskytuji jenom roztomile pruhovane veverky Chipmunks (jako Chip a Dale z Walt Disneyho). Tigri a medvedi jim uz (podle pruvodce) vyhynuli, tak sme radi, ze se zase muzeme citit bezpecne a nemusime se desit kazdeho pavouka a hada:). V kazdem narodnim parku byva nejaky budhisticky chram nebo velka socha Budhy. Vsechny chramy jsou tradicne barevne dekorovane, stejne jako chramy v Soulu, navic ale maji obri drevene sochy bozskych ochrancu chramu.

S jidlem je to prekerka. Za 10 dni v Korei sme nenarazili na jedinny vetsi supermarket. Bud je nemaji, nebo jsou asi dokonale schovane nekde v podzemi:). Jedine obchodky s normalnim jidlem co tu nachazime jsou jen male vecerky, kde maji jenom instantni nudle a blbosti jako susenky a chipsy. Koupit chleba je taky sileny problem, oni ho asi bezne neji, takze kdyz nekde objevime pulku toustaku, tak je to velka slava. Takze se stravujem na ulici, coz ale neni o nic snazsi, protoze na venkove lidi neumi anglicky ani to blbe “hello”. V Soulu byli na cizince pripraveni, sotva sme nekam vlezli, uz nam pristalo v ruce menicko s obrazkama a anglickym prekladem. Tak se domlouvame jak neandrtalci rukama, nohama, zvukama, obrazkama, proste jak se da. Pomoci slovnicku sme schopni pozadat o mene palive jidlo, ale co nam pristane na stole, to je vzdycky prekvapeni dne. Vetsinou to ale stejne pekne pali a to jak korenim tak teplotou, protoze vsecno podavaji v kameninovych miskach, ve kterych to vre jeste dalsi pul hodinu i bez ohne. Casto maji i ohrivaci sporacky primo ve stole. Skoro vsude se musi vyzouvat. A to nejen v restauracich kde se sedi na zemi, ale treba i na recepci hostelu nebo lazni. Kdyz si toho nevsimnem, tak nas hned napomenou a poslou zpet vyzout.

Navecer sme dorazili do Seoraksan narodniho parku na severovychode Korei, kde se nachazi i nekolik termalnich lazni. Hned sme se vydali jedny vyzkouset a paaani, to byl zazitek. Kam se hrabe Madarsko!!! Lazne a sauny jsou tu na trosku jine urovni nez sme zvykli. V pruvodci psali naprostou pravdu, ze bez jejich navstevy by nebyl pobyt v Korei kompletni. Koupa se bez plavek, chlapi a zenske zvlast, bazenky o ruznych vunich, mineralech a teplotach, venkovni bazenek cely ze dreva, sauna s nizsi teplotou vymozaikovana z barevnych drahokamu, sauna o 95-ti stupnich vylozena cersvym drevem, ze ktereho voni vsechny silice, spousta nizkych sprch s nastavitelnou teplotou a zrcadlem, u kterych se sedi na malem bobku a provadi veskera ocista tela. V satne k dispozici vsecko od rucniku, hrebenu, fenu, kremu, tuzidel na vlasy az po cistici spejle na usi:) Krasne cisti a navoneni jak nikdy bacujem u vchodu do narodniho parku, a protoze neni kde postavit stan, spime v aute. Rano nas probouzi ruch nekonecnych davu korejskych turistu. Obri parkoviste je razem preplnene autama a autobusama a davy se rinou ke vstupni brane. No jo, dorazili sme do nejpopularnejsiho parku v Korei. A to ani neni vikend! Vsichni navleceni ve znackovem outdoorovem obleceni, jakoby se chystali na Mt.Everest. Barevna kombinace cervene triko, ruzova vesta a oranzove gate frci nejvic, na druhem miste se umistuje “ninja black komplet” pripominajici uniformy policejniho komanda. Park je ale obrovsky, takze se davy nadcenych korejcu docela rozprostrely a my si mohli dokonale procvicit nasi zdravici formuli “anyonghaseyooooo”, po ktere se nam vsichni s obdivem klani az ke kolenum:). Soucasti parku je opet velky chramovy komplex, kde se prave za coudu vonnych tycinek modli budhisticti mnisi. Hakovy kriz je tu nejpopularnejsi symbol. Ale samozrejme jenom v jeho kladnem vyznamu – symbol miru a pohody, coz na nas Evropany pusobi trochu prazvlastne. Je jim ozdobena kazda druha strecha a nejvic frci na suvenyrech. Chtel by nekdo dovezt takovy privesek na klice nebo na krk? To by u nas byla odvazna ozdoba, co?:)))

Po vcerejsim unavnem vyslapu a rozlamanych telech ze spani v aute, volime radeji jenom kratsi trasu do jeskyne v prostredku skaly. To, ze bude posledni kilometr trasy po jeste prikrejsich schodech nez vcera sme vsak netusili:). Ja nevim, oni sou proste posedli schodama. Vyhledy ale opet nemaji chybu. Tentokrat se kochame vysokyma skalnatyma stitama a pripadame si jak nekde v Tibetu. Z jeskyne uprostred steny vysoke skaly se nakonec vyklubala mala modlitebnicka, ve ktere trvale prebyva jeden mnich. Okouzlili sme ho nasim uz profesionalne vypilovanym “anyonghaseyooooo”, pokochali se vyhledy a schody sjeli celi uondani po prdeli dolu.

Den sme zavrsili kratkou prochazkou k vodopadum, kde … svete div se … si Stepa sam od sebe bez pripominani vzpomnel, ze slavime osmiletku a dokonce mi i dal maly darecek – prstynek s jesterkou, ktery mi pry po tajnu koupil uz v Australii:)))

Na ceste po vychodnim pobrezi se zastavujeme na prohlidku jedne z mnoha jeskyni v okoli. Mame stesti, je to bez pruvodce, ale cedulky s korejskyma napisama na kazdem rohu docela hyzdi vsechnu tu krasovou nadheru, takze byl I docela problem udelat fotku bez cedulky. Misty byl prulez tak maly, ze sme se plazili jak zizaly po ctyrech. Jeskyne ma ale neveselou historii, protoze tam nasli 500 lidskych koster vyhladovelych Korejcu, ktere tam zatarasili Japonci behem jejich okupace.

Lide na venkove se vetsinou zivi rybarinou nebo zemedelstvim. Na chodnicich a parkovistich se bezne susi ruzne plodiny – obili, chilli papricky, kukurice a taky vsemozne morske rasy a jine rybi pochoutky.

Kam jen oko dohledne, vsude se susi na spagatech tisice malych chobotnicek (olihni). Neni divu, ze sem pri snorchlovani v mori narazila jenom na jednu zivou. Asi je uz vsecky vylovili. Ale vodicka byla paradni, pres den jsou jeste docela paracky, tak se azurovemu Japonskemu mori nedalo odolat. Fred z toho byl nadceny nejvic, protoze snorchloval poprve v zivote.

Rybarske vesnicky se podepisuji i na slozeni mistnich specialit. No, co v te polivce vsecko plavalo, to radci ani nechcu vedet.

Jeden vecer sme opet dostali chut na termalni koupele. Misto toho ale uplne po haluzi narazime na pravou korejskou saunu, ktera vyresila i nase dilema, kam vecer slozit hlavu. Sauny totiz v Korei funguji i pres noc. Hodne backpackeru takhle levne noclezilo i v Soulu. Za osum babek mate saunu, sprchu i nocleh. A to ne ledajakou saunu! Sauny jsou suche uprostred obrovskych cihlovych peci, co vypadaji jak u nas vysoke pece. Taky sme si v nich pripadali, jak Jenicek a Marenka v peci:) Uvnitr se sedi na proutenych rohozich a podel sten jsou dreva, ze kterych se uvolnuji vonave pryskyrice. Zenske vyfasuji ruzove platene pyzamka, chlapi modre, deti zlute a zabava muze zacit.

Stylova drevena budova ma tri patra. Dole jsou sauny 75 a 95 stupnu, veranda na chlazeni a odpocivaci mistnost s obri televizi a masaznimi kresly. Na patre obcerstveni, televize, knihovna, internet a na pude klidne spaci mistnosti. Spi se na tenkych podlozkach na zemi s molitanovou kostkou pod hlavou. Jsou tady cele rodiny i s malyma detma, ale i podnikatele tu chodi probirat svuj biznis. Stejne jako u nas se chodi posedet a popit do hospody, oni chodi pokecat a pospat do sauny. Protoze je patek, je pekne narvano. Tak se v noci se lezi nejen ve spacich mistnostech, ale vsude kde se da. Obcas na vas pristane nejaka ta noha, nebo se ze strany nekdo prituli a zacne vam chrapat do ucha, no docela prdel:). Druhy den vyrazime na obhlidku folkove vesnicky, kde v tradicnich korejskych domeccich prodavaji svou umeleckou rukodelbu – ruzne hudebni nastroje, vejire, zvony, ale nejvic keramiku.

Dorazime do Fredovi konecne stanice – druheho nejvetsiho mesta Busan na jihovychode. Filmovy festival je uz v plnem proudu a Fredy jako pravy parizsky umelec doufa, ze se tam potka s nekym znamym. Na plazi probihaji v ramci festivalu ruzna vystoupeni, autogramiady, spousta propagacnich stanku, rozdavaji se reklamni darecky, zabava v plnem proudu… Vecer opet cirou nahodou narazime na hot spa i s noclehem. Tentokrat je to mix vsecho, termalni koupele, parni sauna, sucha sauna a dokonce i chladici mistnost, ktera uvnitr vypada jako velky mrazak. Vsude kolem spousta spacich mistnosti, na patre posilovna a na volne pristupne strese vyhled na nocni Busan. To vsechno za 5 babek. Nac hledat usmoleny hostel? Tady bysme vydrzeli bydlet klidne cely tyden:). Rano se uz s Fredym loucime. Skoda, byla s nim sranda. Jako spravny Frantik je hrdy na svuj francouzsky prizvuk, takze sme se kolikrat nasmali, kdyz sme misto “hot” rozumeli “odd” a misto “hungry” “angry”, protoze Frantici prece H nevylovuji, tak proc by se v jakesi podradne anglictine namahali:). Dopoledne sme si zasli na jeden festivalovy film. Naschval sme si vybrali jeden korejsko-francouzsky “Night and Day” o Korejci ze Soulu prechodne zijicim v Parizi.

Z Busanu vyrazime na nejjiznejsi vybezek Jizni korei. Mistni narodni park je obklopen morskym narodnim parkem, ktery je plny malinkatych ostruvku. Udelali sme si kratky vyslap na jeden kopec, ale na vrcholu byl zas naky vojak s puskou v ruce, ktery nas na zadnou vrcholovou vyhlidku nepustil:) V podvecer jsme projeli Jirisan narodnim parkem a zastavili se v obrim chramovem komplexu Hwaeomsa temple. Nez sme si to vsecko prosli uz se setmelo a meli sme to i s nocni prohlidkou. Tento chram je zvlastni tim, ze si v nem i bezni turiste mohou vyzkouset cely tyden poutniho zivota. Navlecou vas do mnisskych habitu, cely den se modlite, jite obycejne jidlo a odpoledne pred brzkou vecerkou vykonavate drobne spolecenstvi prospesne prace. Skoda ze tu nezustavame jeste tyden, hned bysme do toho sli:))

Druhy den vyrazime na prohlidku bambusovych zahrad, kde bylo vsecko z bambusu a kolem vsecho i cely bambusovy les zaploceny bambusovym plotem. A aby nebylo bambusu malo, tak sme odpoledne zavrsili v bambusovem muzeu, kde se vystavovalo aji prodavalo tisice bambusovych vyrobku z celeho sveta. Ve meste Gwangju sme se zastavili do narodniho muzea venujicimu se veskere korejske kulture od archeologickych vykopavek, pres tradicni korejskou kuchyni az po moderni umeni.

Ve meste Jeonju navstevujeme velkou historickou vesnici – zase takovy skanzen korejskych chaloupek. V ulickach ale nekteri lide stale ziji i v techto historickych chaloupkach a provozuji v nich ruzne restauracky a obchudky s tradicnimi vyrobky, jako vejire, zvonce, hulky na jidlo… A v jedne takove male restauracce sme si zasli na nase posledni korejske jidlo – jak jinak nez nase nejoblibenejsi masove knedlicky namacene v sojovce. Zbytek dne uz travime jen v aute a snazime se dojet co nejbliz k Soulu, odkud druhy den rano odletame definitivne po rocni cestovacce domu.

Vracime se zpet v case. Z letadla zazivame zapad slunce, ktery trva misto par minut par hodin a pote nasleduji asi 10-ti hodinove cervanky. Po polivce z morskych ras se uz konecne zaciname tesit domu … hlavne nato, az si zase spravime zaludky poradnym ceskym zvancem:)))

««« Předchozí text: Seoul Následující text: PF 2009 »»»

autor: Hanulka | Pátek 31. 10. 2008, 23.28 | tisk | Jizni korea, Cestovani, Jidlo | 0 | 114x